Vítáme snahu o zlepšení kvality distanční výuky prostřednictvím nové metodiky MŠMT (zde), a část doporučení může pomoci dětem a rodičům v těch školách, které se jimi budou dobrovolně řídit. Bohužel některé školy se jimi řídit nebudou, jak ukazuje zkušenost z jara 2020. Je to u některých i pochopitelné, pokud nemají k naplňování doporučení potřebnou podporu. Je doporučeno zařazování i synchronní online výuky, videokonference učitele s žáky, i hybridní výuku, a popsáno, jak to školy mohou dobře zvládnout. Zároveň je umožněno vzdělávat na dálku pouze off-line zasíláním úkolů. A není stanoveno jednoznačně, že se má pro všechny žáky zajistit připojení a technikou, pokud to nemají.
Velmi málo ambiciózní je v metodice stanovení přechodu na online výuku, nebo hybridní výuku, je to stanovenou pouze takto: "V případě, že se opatření či karanténa týká pouze omezeného počtu dětí/žáků/studentů, který nepřekročí více jak 50 % účastníků konkrétní třídy, oddělení či studijní skupiny, škola nemá povinnost poskytovat vzdělávání distančním způsobem a postupuje obdobně jako v běžné situaci, kdy děti/žáci/studenti nejsou přítomní ve
škole, např. z důvodu nemoci. Prezenční výuka probíhá běžným způsobem." Školám je sice doporučeno používat více technologie i v běžné výuce, a učit se tak být více "hybridní" pro případ potřeby, jenže manuál je k tomu nezavazuje, a neexistuje komplexní podpůrný národní program, který by školám v kvalitní hybridní výuce pomohl.
Riziko je v nejednoznačnosti v doporučení pro hodnocení žáků, kdy existuje zkušenost s nespravedlivým hodnocením dětí z jara 2020. Ani nyní školy nemusí měnit přístup k hodnocení žáků při výuce na dálku, je to jen doporučeno, aby bylo "častěji, což v praxi znamená, že nadále někteří žáci mohou být hodnoceni negativně, aniž je zjevné, že má vliv nedostatečná podpora jejich rodiny nebo i ze strany školy. „Pro hodnocení distanční práce žáků doporučujeme používat častěji formativní hodnocení. Oproti tradičnímu sumativnímu hodnocení přináší řadu výhod."
Také není vhodné v případě distanční výuky zdůrazňovat prioritu jen předmětů, které se testují. "Na základních školách bude vhodné soustředit se na stěžejní výstupy v českém jazyce, matematice a cizím jazyce." Již méně důrazně jsou zmíněny další kompetence, jako např. řízení vlastního učení. Z manuálu vyplývá, že prioritou pro stát jsou při distančním vzdělávání jen vybrané předměty, a ne širší klíčové kompetence, které jsou často pro budoucí život žáků zásadnější.
Závěrem: Uvítáme další diskusi k rychlejšímu rozvoji "hybridní výuky", která by měla být mnohem více využívána, důraznější zavedení formativního hodnocení a rozvoje všech klíčových kompetencí jako součásti výuky na dálku.